středa 14. září 2016

Pouzdro na mobil

Dcera si pořídila nový mobil.
A přála si pro něj měkoučký pelíšek.
Prý by se jí líbily nějaké růžičky a kraječky, ale je čuně a tak potřebuje raději něco hodně tmavého ;o))
Vybrala si černou s bílým minipuntíkem a k zipu přívěsek kočičky.
U kraječky zůstalo.

Protože však puntíku byl jen malý zbytek z jiného projektu, nezbylo než kombinovat.

Docela jsem se vyvztekala.
Byl to vlastně můj teprve druhý pokus o pouzdro na mobil a tak nemám vychytané postupy.
Všívání zipu jsem si chtěla ulehčit všitím jen jedné poloviny zipu, jak jsem viděla v některých časopisech, ale docela se kroutil do vrtule a bylo to poznat i na pouzdru. Tenčí vatelín a fleece jako podšívka to nedokázal udržet.
Přidala jsem i polokroužek, aby případně bylo možné pouzdro připnout třeba na popruh a zavěsit kolem krku.

Popruh dcera neocenila, prý není malej fakan.
Zato je nadšená fleecem, při vyndavání mobil o podšívku pěkně vyčistí ;o))



čtvrtek 8. září 2016

Vůně kávy

Kávičkovému panelu s padesátiprocentní slevou nešlo odolat ;o))
 A tak vznikla sada prostírání, která obsahuje:
4 kusy prostírání o rozměrech 43 x 33 cm
4 kusy podkafíček o rozměrech 14 x 15 cm


A také 6 kusů jednotlivých podkafíček taktéž o velikosti 14 x 15 cm



neděle 4. září 2016

Festival světla

V rámci oslav sedmistého výročí narození Karla IV. se u nás konal Festival světla.

K vidění byl videomapping hned na dvou lázeňských budovách.

Na Alžbětiných lázních neboli Lázních V. s názvem Karel IV. - Budovatel.
Tento záběr jej asi vystihuje nejvíce. 


I další, které se mi podařilo jakžtakž cwaknout, byly zajímavé.



Vůbec nejvíc mě však zaujal záběr, který jsem dokázala rozklíčovat až doma v poči.
V reálu jsem hledáčkem fotoaparátu viděla cosi hodně tmavého, co mi připomnělo vánoce.
Netušila jsem, co to má společného s Karlem IV., ale přesto jsem se pokusila cwaknout.
Až v poči jsem zjistila, že jsou to vlastně původní Karlovy Vary asi nepříliš dlouho po jejich vzniku.


Na druhém konci města na Císařských lázních neboli Lázních I. nesl videomapping název Karel IV. - Vizionář.
Přestože jsem dorazila až tam, videomapping mě nijak zvlášť nezaujal.
Hudba na mě příliš rázná, rovněž tak příliš rychlé střídání obrazů, světla a tmy.
Tady jsem se o focení ani nepokusila.

Stejně tak jsem nefotila ani na kolonádě.
Tady byla naopak hudba velice příjemná.
Sloupy kolonády měnily barvy v rytmu  i náladě hudby, což bylo velice zajímavé a uklidňující, ale na fotce by to dle mého názoru nejpíše nevyniklo.
A tak jsem jen poseděla a odpočinula si u hudebního prožitku.

Cestou zpět od Císařských lázní jsem "chytla" u divadelní lávky poslední projekci, která nesla název Karel IV. - Mecenáš.
Promítáno bylo na stěnu tvořenou z vody a vodní mlhy.
Děj jsem moc nevnímala, jen se snažila zaostřit a cwaknout.
Vím jen, že tam byl Karel IV. a všecky jeho manželky.
Pár fotek dosti nepovedených a neostrých, spíše jen pro ukázku :o(





Domů jsem se dovlekla hoodně po půlnoci- tuším kolem půl druhé - zcela ucaprtaná, ale šťastná, že jsem psychicky zvládla ty šílený masy lidí ;o))

čtvrtek 1. září 2016

Vernisáž

Dnes proběhla vernisáž naší klubové výstavy.
Předcházel jí malý koncert.
Pro přílišný počet lidí na vcelku malém prostoru jsem se ani nepokoušela o nějaký ten cwak.
Pár dokumentačních fotek o mé účasti na výstavě jsem cwakla, až když koncert skončil, malé pohoštění zmizelo a s ním i většina účastníků vernisáže ;o))




A na závěr ještě plakátek.
U něj nastala maličko ostřejší výměna názorů mezi šéfem fotoklubu a mnou a Martou.
Ani jedna z nás nepochopila, co má ten holý zadek společného s výstavou, ale prý tomu nerozumíme ;o))
Alespoň jsme zabránily druhé verzi plakátu, kterou jsme zařadily spíše do kategorie lehčího porna a okamžitě zamítly.


úterý 23. srpna 2016

Architektura

Již před výstavou bylo známo, že použity budou velké fotorámy.
Do jednoho se vejde například šest kusů mých oblíbených čtverců o rozměrech 30 x 30 cm.
Musela jsem tedy ze svého fotoarchivu vybrat další fotky, které by korespondovaly s fotkami z kláštera z minulého příspěvku.
A ponořila jsem se hodně hluboko.

Nejstarší fotky jsou z poutního kostela Navštívení Panny Marie ve Skokách u Žlutic.
Více o tomto poutním místě ZDE



V hlubokém fotoarchivu jsem našla i fotky z premonstrátského kláštera v Teplé.
Ostatně i poutní kostel ve Skokách patří ke klášteru v Teplé.
Oficiální stránky kláštera TADY



A protože jsem se nemohla rozhodnout, které fotky vybrat, zkusila jsem vybrat fotky hned na rámy dva, tedy dvanáct kusů ;o)

Přidala jsem dvě fotky z pražských zákoutí.



A nakonec zavítala i za hranice, do Saska.

Burg Stein nedaleko městečka Hartenstein


A další hrad, tentokrát Burg Voigtsberg - o něm více ZDE



neděle 21. srpna 2016

Františkánský klášter

Termín výstavy našeho fotoklubu se nemilosrdně blíží, a tak nezbylo než se pustit do úpravy fotek, které jsem slíbila již v TOMTO příspěvku.

Pokud má někdo zájem pročíst si více informací o tomto klášteře s kostelem a nechce se mu hledat, tak přidám jeden ODKAZ

Fotky jsem pojala pochopitelně jako čtverec.
Čtvercové období mě postihlo již počátkem roku 2013 ... více třeba TADY nebo TADY 
A drží se mě do dneška.
Čtverec se prostě stal mým oblíbeným formátem.

Vedle období čtvercového se momentálně nacházím v období pastelovém ;o)
A taky experimentuju s mapováním tonality.

Ale teď už raději k fotkám.
Z mnoha jsem vybrala čtyři kusy.

Dva z kostela Zvěstování Panny Marie.
Jeho vysoká vitrážová okna byla důvodem, proč jsme si s kolegyní Martou domluvily prohlídku mimo otvírací dobu.
Chybně jsme se domnívaly, že brzy ráno proniknou barevnými vitrážemi dovnitř sluneční paprsky.
Nepronikly :o(
Navíc nebylo nijak jednoduché najít nějaký vhodný záběr.
Ze stropu visí jakési dlouhatánské tyče a dostat je do zákrytu byl docela oříšek.
Klonovat se mi je rozhodně nechtělo.



A také dva záběry z křížové chodby, která byla v červnu návštěvníkům zcela nepřístupná z důvodů rekonstrukce.
Nás tam pochopitelně pustili.




pátek 19. srpna 2016

Talsperre Pirk

Další z mých fototoulek do sousedního Saska.
Tentokrát Talsperre Pirk.





Vyrazila jsem z nádraží Pirk po červené a po schodech vylezla na přehradní hráz.
Z hráze jsou cwaknuty záběry výše.
Pak jsem se vydala na poloostrůvek s ruinami jménem Stein.
Pro bližší představu mapa ;o)


Odbočka na poloostrov na mapce značena tyrkysovou čárou.
Ruiny cwaknout nešlo, neb jsou zcela zarostlé náletovými křovinami.
Budu se tam muset vydat v zimě, až opadá listí.
To už si taky nebudu připadat jako paparazzi.
Z vysoké trávy totiž na mě vykukovalo několikero holých zadků ;o))
Je to nejspíš ráj nudistů, i když ceduli FKK jsem nikde neviděla.






Fakt jsem se tam s foťákem na krku necítila zrovna nejlépe.
A tak jsem vyrazila zpět tentokrát cestou pod hrází.



Zde jsem si udělala technickou a taky baštící přestávku.
Už cestou jsem totiž zjistila, že mi foťák ukazuje prapodivné číslo v políčku pro počet snímků.
Když jsem nasadila druhá oka, nevěřila jsem vlastním očím.
Nastavené focení do "Raw+jpeg fine" se nějak změnilo na "jpeg small".
Fakt netuším, jak je to možné.
Jen tajně doufám, že jsem hrábla nechtěně na nějakou mě utajenou rychlou volbu čili kombinaci dvou čudlíků na foťáku.
Představa, že by to mohla být záležitost softwaru mě totiž natolik děsí, že na ní raději ani nemyslím.

Po přenastavení a svačince jsem vyrazila na rozcestí červené značky a Elster-Radroute a po té se vydala dál nejprve přes Magwitz a posléze skrz Planschwitz.
Cesta hrubě do kopce velice mizerně značená, navíc pořádné vedro a stín veškerý žádný.
Dostala jsem se až nad Planschwitz na stezku značenou v mapě jako Lehrpfad.
Na mapce opět značeno tyrkysovou barvou.

Výhledy odtud na Autobahnbruecke Pirk a Talsperre Pirk jsou odtud opravdu úžasné.




Jenže vyvrácený a v trávě pohozený rozcestník mě přinutil vrátit se raději zpět.
Netušila jsem, která z cest je ta správná a zakufrovat jsem si nemohla dovolit.
Riskovat, že mi ujede vlak, jsem rozhodně nechtěla a tak jsem se stejnou cestou vrátila na nádraží.
Ostatně kyčel i koleno už protestovaly opravdu velmi.

neděle 14. srpna 2016

Čtvrté narozeniny

Dnes proběhla - pro Emču maličko předem - kumulovaná oslava narozenin.
Máme doma hned tři Lvy - dcera, vnuk i vnučka.
A protože vnuk už sfoukávání svíček odrostl, vše zůstalo na Emče.


Stůl s dortem opět plný nejrůznějších plastových hraček, které děti tak milují.
A taky nějaké to oblečení.


Já tentokrát dodala jen polštářek s Emčinou fotkou.
Polštářek do sady k dece nazvané "romantika v šedorůžové".
Na trzích na Božáku se prodal jen polštářek s motýlem z této sady.
A dceři se deka tak moc líbila, že ji chtěla do vznikajícího Emčina pokojíčku.



středa 10. srpna 2016

New York, New York

Loni dostal vnuk k šestnáctým narozeninám deku s motivy New Yorku.
Juknout na ni můžete TADY .
No a letos k narozeninám sedmnáctým přibylo hafo polštářů a polštářků s týmž motivem ;o))


Největší polštář má rozměry 81 x 61 cm.
Prostřední je čtverec o rozměrech 50 x 50 cm.
No a tři malé čtvercové polštářky mají rozměr 41 x 41 cm.
Zadní stranu všech polštářů tvoří fleece.
Velké polštáře se mi zdály malinko smutné a tak jsem do lemování všila něco na způsob paspulky.
Je to vlastně jen všitý úzký proužek doplňkové žluté látky.

Fotila jsem u mladých na zahradě.
Jenže je to stále spíše staveniště než zahrada.
Nezbylo, než si na úpravu fotek vyčlenit podstatně více času a rušivé pozadí převedením do ČB a rozmáznutím  utlumit.
Do ČB jsem převedla i vnučku, která se rozhodla, že se bude fotit také ;o))

sobota 30. července 2016

Zámek Krásný Dvůr

Na Svatoanenských trzích mě oslovila mladá paní (později se ukázalo, že jde o kastelánku), zda bych neměla zájem prodávat na trzích na zámku Krásný Dvůr.
Trhy se měly konat týden po těch Svatoanenských.
S díky jsem odmítla, že je to na mě příliš nahonem.
Navíc bylo zcela jisté, že na tento víkend nebudu mít odvoz.
Ráda se však zúčastním následující akce v říjnu.

Proč si tam však alespoň neudělat výlet?

IDOS prozradil, že o víkendech a svátcích je možné dostat se tam jakýmsi soukromým turistickým vláčkem z Kadaně.
Odkaz vedl na web dopravy Ústeckého kraje.
Ovšem orientace na tomto webu dost katastrofální.
MHD v Ústí mě opravdu nezajímala.
Pak mě napadlo zkusit to v informacích u nás na nádraží.
Opravdu nápad za všecky peníze.
Strávila jsem tam více jak hodinu a nedozvěděla jsem se ani o kousilínek více, než jsem věděla.
Spíš mi připadalo, že školím já pracovnici informací ;o)
Nu což, vyrazím a uvidím.

A tak se i stalo.
Na nádraží jsem zakoupila zpáteční jízdenku KV - Kadaň město.
V Kadani přípoj na Kadaň město bez zbytečných prodlev.
No a v Kadani město stál motoráček směr Podbořany.
Jízdenky k zakoupení přímo v motoráčku.
Cesta Doupovem - ostatně vlak nese jméno Doupovský motoráček - více než malebná.
V obci Krásný Dvůr jsem vystoupila a vydala se k zámku.


Kolem nádvoří zámku něco málo stánkařů.
Výběr zboží však dost nanicovatý - s trhy na Božím Daru rozhodně nelze srovnávat.
Navíc bylo třeba hned za branou zakoupit za čtyřicet káčé vstupenku.
Vstupenku na nádvoří.
Do zámku bylo třeba zakoupit vstupenku další.
Za kolik, to netuším, prohlídky v davu turistů nemusím a tedy neabsolvuji.


Pokud je vám zámek povědomý, tak je to zámek, který Rudolf Hrušínský v Básnících maloval ve všech ročních obdobích ;o)

Mě daleko více lákal přilehlý rozsáhlý anglický park.


K jeho prozkoumání jsem zvolila nejdelší červenou trasu.
Přidávám lépe čitelnou mapu z mapy.cz.


V parku je velká spousta krásných hodně starých stromů.


A taky velké rybníky, i když maličko zanesené.

Rybník Snílek


Velký rybník


 Taky pár drobných staveb

Panův templ



Gloriet



Obelisk



Čínský pavilon



Goethův pavilon



Gotický templ

Nejkrásnější stavba parku je momentálně v rekonstrukci.
To jsem věděla a tedy očekávala.
Co jsem rozhodně neočekávala je to, že podle mě nejkrásnější místo celého parku se spoustou nádherných starých lip je golfovým hřištěm :o(
Jako první, co mě uvítalo, když jsem vylezla z lesa na obrovské prostranství před templem, byla cedule:
Pozor!
Golfové hřiště
Nebezpečí úrazu!


Fotit templ obehnaný plotem a hromadou nejrůznějších stavebních propriet a riskovat, že se některý z golfistů trefí v lepším případě do mě, v horším případě do objektivu, se mi rozhodně nechtělo, i když stavba je to opravdu nádherná.


Park je velký, ale přijde mi maličko zanedbaný - pochopitelně s výjimkou perfektně sestřiženého grýnu před gotickým templem.
V každém případě se pokusím ještě jednou vrátit koncem října (Doupovský motoráček jezdí žel jen od velikonoc do konce října).
Je tu totiž také nádherná alej zvaná Mílovka a tu bych ráda cwakla v podzimních barvách.