čtvrtek 31. ledna 2013

Vzpomínkové odpoledne

Vyzbrojena základními informacemi z knih Edity Štěříkové a roztříděnými starými fotografiemi jsem dnes vyrazila do Bernova za jednou z mých nejbližších příbuzných.
Olina je sestřenice mojí mamky. Oliny mamka a moje babička byly sestry.
Doufala jsem, že Olina třeba bude mít rodný list tety Emy - tak jsme jí doma říkávali.

Nakonec mě čekala celá smršť informací.
Olina sice rodný list tety Emy nemá (vypadá to, že starší členové rodu byli bez dokladů), na rozdíl ode mne se však matky i otce vyptávala a tak má rozsáhlou evidenci o svých nejbližších příbuzných. Vše pěkně setříděné podle rodin. Otec ... matka ... všecky jejich děti ... rodiče ... prarodiče ... vše s daty narození i úmrtí ... pokud tedy tato data teta Ema nebo strejda Adolf znali.
Pečlivě jsem si vše opisovala ... vyptávala se ... guláš v mé hlavě houstl.

Pak dotazy na Friedrichsgrätz. Na rodnou vesnici si Olina nepamatuje, netušila jsem, že se narodila až v roce 1944 a o rok později reemigrovali do Čech. Budu tam tedy muset vyrazit sama, bez průvodce, žádný z pamětníků už nejspíš není mezi živými.
Dozvěděla jsem se však alespoň to, že domek mojí babičky stál na samém začátku (nebo snad konci?) vesnice a tak jsem podle plánku vesnice z knihy Země otců jakž takž v obraze.

Listovat starými alby, které Olina vytáhla z šuplíku, bylo úžasné - jen  mi ze všech těch informací šla hlava kolem. Dokonce jedna z fotografií - moje babička s dědečkem a všemi čtyřmi dětmi - změnila majitele. Olina nedala jinak, musím si ji vzít, když mezi mými fotkami není. Díky moc.

A pak došlo na mé fotky. U některých ani Olina nevěděla, kdo to může být. Maličko jsme však poodhalily fotku, která mě zajímala nejvíce. Je to nejspíše nejstarší fotka vůbec. O tom ale zas někdy příště.

Probraly jsme i poněkud specifickou kuchyni.
kluzky ... knedlíky ze syrových strouhaných brambor ... podávané se zelím ke kuřeti či králíku ... nebo jen na cibulce a s vajíčky
kucmoch ... škubánky se sádlem a škvarky ... nasladko i naslano ... líbilo se mi, jak je babička nabírala z hrnce lžící a tvarovala o okraj talíře
žůr ... polévka ze žitného kvásku nalitá na šťouchané brambory
Nic z toho již Olina nevaří. Já se o to nikdy ani nepokusila.

Nádherné vzpomínkové odpoledne zvolna přešlo v tmavý večer a mě nezbylo než se odebrat na vlak. Slib, že určitě brzo zase přijedu, splním.

úterý 29. ledna 2013

Japonský speciál

Když jsem dnes v poledne venčila hafušu, našla jsem ve schránce oznámení o uložení dobírky na poště. Vždycky mě pěkně naštve, když se pošťáci nenamáhají zazvonit a rovnou hodí do schránky oznámení.
Dneska mi to bylo jedno, v peněžence jsem měla jen pár kovových mincí.
Přes vytrvalý déšť jsem se vypravila "podojit" bankomat. Při té příležitosti jsem i doplnila zásoby potravin. Domů jsem přišla slušně promočená, celou cestu jsem se totiž prala s větrem o deštník. Přesto jsem se stavila i na poště a domů si přinesla japonský patchworkový speciál.

Úklid nákupu ... nakrmit zvěřinec, aby mi dal pokoj ... suché oblečení ... hrnek horkého čaje ...

A pak už jsem se jen kochala při listování časopisem.
Ač "batohová" - pokud nemám batoh, mám pocit, že je  mi zima na záda ... já se snad dám na kabelky ...



pondělí 28. ledna 2013

Knihy o exulantech

Dnes konečně po dlouhých téměř 10 dnech od objednání zazvonil balíkář a přinesl mi knížky od Edity Štěříkové Pozváni do Slezska a Země otců.



Obrázky jsem si půjčila z e-shopu vydavatelství Kalich, kde knihy vyšly.

Jsou to pěkně tlusté bichle. Bude dlouho trvat, než se jimi prokoušu.
Zatím jsem hledala bez jakýchkoliv souvislostí jen informace o rodné vsi mé mamky i babičky ... německy Friedrichsgrätz ... počeštěno brněnskou zvláštní matrikou Bedřichův Hradec ... v knihách použit překlad Friedrichův Hradec ... v současnosti polská obec Grodziec.

sobota 26. ledna 2013

Jsou to prarodiče?

Při pátrání na internetu jsem narazila na tyto informace:

Anna Mally, ev., * 01.09.1858 in Friedrichsgrätz/OS.,
+ ? 1938 in Friedrichsgrätz/OS. (Nr. 14) / oo 13.11.1877 in
Friedrichsgrätz/OS. (Nr. 18) / Karl Slama, ev., Schuhmacher,
* 18.05.1852 in Friedrichsgrätz/OS., + ? in Friedrichsgrätz/OS.?


Zdá se, že je to můj pradědeček a prababička.

Poslala jsem dotaz na dvě e-mailové adresy, které se v textu (z něj je zkopírována jen část uvedená výše) vyskytovaly.
První z nich už neexistuje (informace je z roku 2004). Pan Adolf Slama ze Švédska si mezitím změnil e-mailovou adresu.
Vlastník druhé z nich, pan Gerd Müllenheim z Lucemburska, se ozval. Zdá se mu velmi pravděpodobné, že je to opravdu můj pradědeček a prababička. Navíc mi poslal dlouhatánský seznam českých exulantů, ze kterého výše zmíněná informace pochází.
Mám v čem bádat ...

středa 23. ledna 2013

Svět je malý

Krom jiného jsem poslala e-mail autorovi v minulém příspěvku zmíněné "husinecké" databáze. Odpověď přišla obratem. Bohužel není v jeho silách mi pomoci, mám zkusit přímo archiv v polském Opole. Můj e-mail však přeposílá Frau Sterik.
Když přišel e-mail od Frau Sterik, sedla jsem si málem na zadek. Je to Edita Štěříková, jejíž 2 knížky o pobělohorských exulantech - napsala a vydala jich mnohem více - jsem si objednala. Původně jsem si je chtěla půjčit v knihovně, ale bohužel je nemají.
Paní Edita navíc odpověděla česky, což byl balzám na mé již značně zaneřáděné mozkové závity. Při mé pouze hooodně základní znalosti němčiny mi dělá korespondovat v tomto jazyce nemalé potíže. Překladač Google se sice snaží, ale není to tak úplně ono.
Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem jméno Edita Štěříková doma slýchávala. Odpověď na můj dotaz přišla obratem. Nepochází z Bedřichova Hradce, do rozsáhlé rodiny Štěříků se přivdala. Její tatínek pan Blažek byl v letech 1952 - 1964 v Nejdku evangelickým farářem. A tam se její cesty s rodinou Štěříků protly.
A já nakonec zjistila, že mě její otec na vánoce roku 1955 křtil. Což je vlastně také jeden z mých životních paradoxů. Ač jsem se narodila jako nemanželské dítě, jsem křtěná v českobratrském evangelickém chrámu Páně v Nejdku. Jen mamka tenkrát do kostela nesměla.



neděle 20. ledna 2013

Rodokmen a internet

Už třetí den sedím na internetu a pátrám.
Jako bych neměla spoustu jiných věcí na práci.
Hlavu mám jak pátrací balón.
Našla jsem např. úžasnou databázi spojenou s českými exulantskými obcemi Husinec a Friedrichův Tábor. Je v ní spousta jmen (i s místem narození Friedrichsgrätz), které mám ve svém zatím miniaturním střípku rodokmenu. Jenže data narození jsou převážně z 18. století, nejmladší zápis kolem roku 1820. Chybí mi nějakých 70 let, 2 až 3 generace, abych je mohla spojit případně vyloučit ze svého rokokmenu.

čtvrtek 17. ledna 2013

Čas nazrál

Jak už tak osud s člověkem postrkuje, "události" posledních dnů mě nakoply a já začínám pátrat po svých předcích.
Těmi "událostmi" mám na mysli pořady ČT Cesty víry - Sudetský paradox a Tajemství rodu.
Uvědomuju si, že začínám pátrat za pět minut dvanáct. Vlastně tajně doufám, že už není po dvanácté. Čas se neustále zrychluje a pamětníků kvapem ubývá.
Informací je pramálo. Mám vlastně jen rodný list své matky, kde jsou její rodiče i s daty narození a oba dědečkové i babičky, ti už ovšem bez dat narození.
Český rodný list vydala mamce zvláštní matrika v Brně. Hledám tedy kontakt. Babiččin rodný list by měl obsahovat data narození jejích rodičů a také jména mých prapradědečků a praprababiček.
Matrikářka v Brně je překvapivě velice vstřícná. Babičku však v záznamech nenachází. Prý nebylo povinné žádat o český rodný list a tak babičce nebyl vydán.

úterý 15. ledna 2013

Pobělohorští exulanti

V době, kdy už jsem byla dospělá, čas od času můj strýc mluvil o tom, jak nás, respektive naše předky,  katolíci po bitvě na Bílé hoře vyhnali z Čech. Mluvil o tom vždy, když to přehnal s alkoholem. Po vystřízlivění ovšem na mé dotazy, jak to bylo a co o tom ví, jen mávl rukou se slovy: "Prosím tě, vždyť jsem byl opilej". A nedozvěděla jsem se nic.
Mamky jsem se neptala. Dodnes nevím proč. Možná jsem měla jiné starosti ... možná jsem si myslela, že času je dost ... nebylo. Mamka umřela, když jí bylo 58 let. A mě 33. Asi příliš málo na to, aby člověk pátral po svých kořenech.
Až v roce 2000 mi krátký článek uveřejněný v časopise Veřejná správa potvrdil, že strýc jen opilecky neblábolil a já jsem opravdu potomkem pobělohorských exulantů.


Ani tehdy mě však nenapadlo začít pátrat blíže.

pondělí 14. ledna 2013

Tajemství rodu

Jako malá jsem předpokládala, že moje mamka a její rodina jsou Němci.
Ostatně kdykoliv došlo v rozhovorech mezi dospělými na téma, které jsem neměla slyšet, přešlo se automaticky z češtiny do němčiny. Tehdy jsem se vždy znovu začala učit německy, skončila jsem však nejdále u 11. lekce.
Ale zpět k mé rodině.
Křestní jména německá byla ... Kurt ... Fritz ... Helmut ... příjmení Sláma ovšem německy rozhodně neznělo.
Rovněž tak jsem měla podezření, že česky se určitě nenaučili až v Bernově. No a nejzvláštnější mi připadalo, že moje babička navštěvuje bohoslužby "českých bratří".

Nikdy jsem se však neptala. Moje mamka o minulosti mluvila jen hodně nerada. Měla k tomu dost závažný důvod. Začala jsem chodit na základní školu na začátku 60. let minulého století. Vzpomínám si, jak nám soudružka učitelka v hodinách věcného učení barvitě líčila, jak je německý národ ten zlý. Měla jsem v hlavě maličko zmatek a mamka ho zřejmě nechtěla ještě více přiživovat.

neděle 13. ledna 2013

Sudetský paradox

Pořad ČT Cesty víry nesleduji, tentokrát mě však v programu název dílu Sudetský paradox natolik zaujal, že jsem si TV pustila.
Název mi totiž připomněl dobu, kdy jsem navštěvovala základní školu a kdy jsme v dějepisu probírali konec 2. světové války a odsun sudetských Němců. Už tehdy to pro mě byl "sudetský paradox".
Moje mamka s bratrem a matkou, mou babičkou, přišli v roce 1945 do Čech z Horního Slezska. Území původně patřilo Německu (pruské Slezsko), při změně hranic na konci 2. světové války připadlo Polsku. Původní obyvatelstvo přesídlilo do Čech nebo bylo odsunuto dále na západ do Německa. No a naši paradoxně dostali v Bernově u Nejdku půl domku po odsunutých sudetských Němcích.
Ostatně výše jmenovaný pořad pojednával o tom samém - jen v bleděmodrém.
Jiné rodiny z jiné vesnice (Husinetz) připadnuvší po válce Polsku přesídlily do obce Tři Sekery.
A ještě jedno se shodovalo ... českobratrská církev evangelická.

sobota 12. ledna 2013

Sluníčko

Poprvé v letošním roce se objevilo sluníčko.
Nelenila jsem, oblékla se a vyrazila ven s hafušou a fotoaparátem.
Pěkně mrzlo a sluníčko se mnou trošku laškovalo. Než jsem se oblékla, schovalo se za mraky, přesto však několikrát během mé procházky vykouklo.
Přestože již pár dní ani ve dne nevystoupí teploměr nad nulu, potkala jsem cestou nefalšované jaro.


Rybník však už byl z nějakých 60 procent zamrzlý a tak mě velmi překvapily labutě, které dosud neodletěly na tekoucí vody.



Cestou zpět - hafuša mě hnala domů, nejspíš jí byla pěkná zima - jsem se pokoušela vyfotit zamrzlé kapky, bez stativu však nedokážu udržet a tak jsou máznuté.


čtvrtek 10. ledna 2013

Logo

Již delší dobu se chystám otevřít e-shop.
Zatím jsem ve fázi tvoření metodou pokus - omyl.
Prozatím odtajním pokus o logo.

úterý 8. ledna 2013

Čtvercové období

Dnes jsem se pustila do tisku včerejších fotek. Před odchodem na schůzku fofoklubu jsem měla dostatek času, a tak jsem upravila a vytiskla ještě pár fotek hradu Loket.

Nejprve 2 fotky z jednoho časného mlhavého červencového rána.



Potom pozdně podzimní západ slunce.


A nakonec mrazivé zimní pozdní odpoledne.


Čtvercové období pokračuje.

pondělí 7. ledna 2013

Fotoarchiv

Ve fotoklubu připravujeme výstavu fotek a tak se prohrabuju v archivu a hledám fotky, které bych ráda vystavila - budou-li vybrány.

Nejprve jsem našla složku s fotkami z přírodní rezervace SOOS a upravila nově upravila 6 fotek.






Mám momentálně čtvercové období ;o))

pátek 4. ledna 2013

Příroda se zbláznila

Dnes konečně přestalo na chvilku pršet a tak mi nezbylo než vyrazit doplnit zásoby. Lednička i špajzka už byla dokonale vyjedená.
Poté, co jsem se brodila téměř po kotníky v odpadcích kolem kontejnerů - popeláři vynechali jeden svoz a nenamáhali se uklidit to, co lidé odložili vedle přetékajících kontejnerů - mě před vedlejším panelákem čekalo příjemné překvapení.


Fotky nejsou žádný zázrak, ale opravdu se mi nechtělo povalovat se v blátě při hledání lepšího záběru. I stativ jsem nechala doma a jen na rychlo vyběhla a udělala pár cwaků. Ostatně než jsem fotky stáhla do poče, venku už zase pršelo.

úterý 1. ledna 2013

PF 2013

Zdravím s Novým rokem 2013 a přidávám PFku.
Ten, kdo si ji blíže prohlédne, odhalí v ní několikero mých zálib.
První z nich - i když nevím, zda i největší - je fotografování.
Dále pak růžové víno - jen velmi rekreačně.
Najít na fotce tvora, bez kterého neumím žít, tedy kočku, není těžké.
No a z fotky je cítit - alespoň v to doufám - kus romantiky - znázorněné svíčkami.

Takže do roku 2013 jen vše nej