Pomóóóc ...

... uvařím se ... upeču se ... usmažím se ... udusím se ... já snad umřu ...
... tohle počasí se prostě nedá vydržet ...

... včera teplota ve stínu vyšplhala na 41,7 stupně ... 20 minut po půlnoci bylo stále ještě skoro 26 stupňů ... ráno krátce po šesté 21 stupňů ... o půl hodiny později jsem už zavírala okna a balkonové dveře ... sluníčko už tak brzy ráno žhne jak zběsilé ... meteostanice v obýváku odmítla reprodukovat teplotu venkovního čidla ... asi mu došly baterky ...

... do toho všeho od středy nejezdí výtah ... budeme mít nový ... jen netuším kdy ... za 3 dny práce stihli vymontovat kabinu, závaží a strojovnu, postavit uvnitř šachty lešení a odstranit zadní stranu šachty ... o víkendu pochopitelně nepracují ...

... minimálně 3x denně musím tedy pěšky dolů i nahoru ... naštěstí jen do 3. poschodí ... zato však se psem pod paží ...

... jednou jsem ji nechala jít dolů pěšky ... vyčurala se před dveře člověku, který mě z celého domu nejvíce nesnáší ... odmítám riskovat, že příště mu počurá rovnou rohožku ...

... jen jednou jsem ji nechala jít pěšky nahoru ... ve 2. patře se otočila a kvapem zdrhla zpět do suterénu ... tvrdohlavě čekala před dveřmi výtahu ... nedokázala jsem jí vysvětlit, že tam výtah není ... odmítám riskovat, že kvůli bláznivý hafuše budu muset nahoru a dolů několikrát ...

... a tak tedy chodím pěšky se psem pod paží ...

... včera večer se rozhodlo koleno, že chůzi po schodech nee ... oteklo a bolí až hrůza ... nejvíc cestou dolů ... nahoru je to trošku lepší ... jenže to zase nezvládají mé astmatické plíce ...

... alergie mi letos dává pěkně zabrat ... znám ty kruté začátky jara, kdy všechno najednou rozkvete ... a kdy já kýchám, smrkám, na oči nevidím, do schodů či do kopce bez supění nevylezu ... jenže teď už je konec července a jsem na tom pořád stejně ... pokud zapomenu zobnout piluli, ráno málem nerozlepím oči ... pokud zobu poctivě, kýchám, smrkám, nevylezu schody ... a spala bych jak mimino ...

... v týdnu jsem několikrát o půl čtvrté odpoledne zasedla se skleničkou růžového vínka k TV s plánem zkouknout trochu romantiky ála Rosamunde Pilcher ... vždycky to dopadlo stejně ... vzbudila jsem se v okamžiku, kdy On říkal: "Rebeko (Lauro, Olívie ...), vezmeš si mě za muže?" ... skok do náruče ... "ano, vezmu" ... polibek ... a závěrečné titulky ...

... ale zpět k alergii ...

... začíná se projevovat výpadek mého každoročního pobytu v Řecku ... a tak si alespoň celý den pouštím řeckou lidovou hudbu ... a vzpomínám na Řecko ... k snídani jsem měla jogurt s medem ... jogurt vesnický 2,5 procentní z Lidlu ... řecký by byl lepší, ale nemůžu do sebe prát jogurt s 10% tuku ... už takhle se vyhýbám pohledu do zrcadla ... stačí, že ke svačince jsem uzobávala tzaziki po česku ... nastrouhaná okurka, originál koření z Řecka (už dochází) a kysaná smetana ...

... teď momentálně mi tu hraje Yanni ... a já se hrabu v archivu s fotkama ...

... pár fotovzpomínek ... tentokrát na ostrov Milos ...

... mé milované Řecko, strašně mi chybíš ... uvidím tě ještě někdy? ...